NECHRANICE , 14.-15.9.2002
YC Tušimice, koeficient 4, 6. závod poháru ČR Laser Standard
- Zdeněk Chlup -
HOP regata – musím upřímně přiznat, že se mi tento citoslovečný
název regaty nedaří chápat v celé jeho hloubce a absolutně netuším jak vznikl
a co tím chtěl autor říci. Co však vím, a to naprosto přesně, že mě při nočním
příjezdu na Nechranice, přinejmenším překvapil počet lodí (a to mile), který
sem přijel závodit.
Závod byl vypsán pro lodní třídy Laser, Finn a 420 – závodníci
těchto tříd bojovali o body do českého poháru, Evropy zde měly regionální pohár
Čechy a přijeli i závodníci u nás exotické třídy 470.
V sobotu dopoledne to vypadalo, že Nechranice budou takový příjemný,
pro Brňáky například 350 kilometrový, výlet. Na hladině vítr nefoukal, a snad
i proto se závodní komise, čekající od rána na vodě, rozhodla kolem poledne
odjet na břeh a dát přednost obědu. Na břeh však dojížděli již v docela silném
větru, a tak to vypadalo docela absurdně. Za chvíli však již jachtaři pěti tříd
závodili, a to na trati, která se ukázala jako perfektní, co se týče prolínání
jednotlivých tříd. Foukal čerství vítr 5-10m/s s mohutnými poryvy a mnohastupňovými
změnami, tudíž to byla docela zábava. Po třech rozjížďkách již nastal podvečer,
ZK se však rozhodla písknout ještě čtvrtou rozjížďku, což je určitě chvályhodné,
avšak i vysilující, a podle toho i vypadal večer v místních lokálech. Proti
loňské veselici to byl velice slabý odvar.
Těm co ráno v šest zdrhl pes a absolvovali vytrvalostní běžecký
trénink, neuniklo opravdu krásné ráno. Lovci kýčovitých obrázku se vydováděli.
Na ty co vstávali v době, kdy otvírají oči normální smrtelníci, čekal už jen
klasický zamračený, ovšem snesitelný, podzimní den. Na vodě to vypadalo na velkej
mazec, nakonec však vítr byl přece jenom v síle snesitelnosti, odjela se pátá
rozjížďka, nástup a dom.
V závodním poli Laserů, nechyběli, mimo jiné, závodníci ze země
helvetského kříže, což dodalo závodu nadnárodní charakter. O vítězství bojovala
hned pětice závodníků v konečném pořadí Smetana-Hrubý-Čutka. Stejně bodů jako
třetí Čutys měli i čtvrtý Michal Bělunek a pátý David Blatecký. Z předvedených
výkonů na vodě bych ještě zvýraznil kvalitní jachting dorostenců sedmého Guryči
a devátého Jakuba Hořejšího.
Bezchybná byla organizace závodu a z dokonalosti bych navíc
vypíchnul naprosté dodržení časového plánu, takže to celý bylo fajn.
| Laser Standard - 23 lodí (CZE, SUI) |
| Hlavní rozhodčí |
Antonín Solfronk |
| Poř. |
Jméno |
Klub |
1 |
2 |
3 |
4 |
5 |
Body |
| 1. |
Radek Smetana |
Loko Plzeň |
3 |
3 |
1 |
3 |
4* |
10 |
| 2. |
Karel Hrubý |
YC Brno |
6 |
1 |
7* |
1 |
3 |
11 |
| 3. |
Jan Čutka |
DIM Bezdr |
DNC* |
6 |
5 |
2 |
1 |
14 |
| 4. |
Michal Bělunek |
TJ VP FM |
13* |
2 |
6 |
4 |
2 |
14 |
| 5. |
David Blatecký |
YC Brno |
2 |
4 |
3 |
5 |
7* |
14 |
| 6. |
Lukáš Fikáček |
TJ VP FM |
4 |
8 |
4 |
9 |
10* |
25 |
| 7. |
Nikola Guryča |
ČYK |
5 |
7 |
11* |
7 |
8 |
27 |
| 8. |
Ladislav Hyrš |
M. Ostrava |
12 |
DNF* |
2 |
6 |
11 |
31 |
| 9. |
Jakub Hořejší |
YC Třeboň |
21* |
5 |
8 |
13 |
6 |
32 |
| 10. |
Matěj Černý |
Loko Plzeň |
1 |
9 |
12 |
DNF* |
16 |
38 |
| 11. |
Mirosl.Hořejší |
YC Třeboň |
20* |
10 |
9 |
15 |
5 |
39 |
| 12. |
Zdeněk Chlup |
YC Brno |
8 |
11 |
13* |
12 |
9 |
40 |
| 13. |
Jan Trdý |
Ol.Blansko |
15* |
13 |
10 |
10 |
15 |
48 |
| 14. |
Michal Černý |
Loko Plzeň |
7 |
15 |
14 |
17 |
19* |
53 |
| 15. |
Jakub Šenkýř |
YC SPN |
22* |
12 |
17 |
8 |
17 |
54 |
| 16. |
Václav Chmel |
Dvořiště |
9 |
18* |
15 |
16 |
14 |
54 |
| 17. |
Vlastimil Toušek |
YC ČSA |
14 |
16 |
DNF* |
14 |
13 |
57 |
| 18. |
Vlas.st.Toušek |
YC ČSA |
19 |
14 |
16 |
11 |
21* |
60 |
| 19. |
David Topiarz |
Praha 12 |
11 |
19 |
21* |
19 |
20 |
69 |
| 20. |
Tomáš Gerlich |
Ba.Ostrava |
16 |
17 |
19* |
18 |
18 |
69 |
| 21. |
Jan Sedláček |
YC SPN |
10 |
DNF* |
20 |
20 |
22 |
72 |
| 22. |
Martin Schoud |
SUI |
18 |
DNF* |
18 |
DNC |
12 |
72 |
| 23. |
Marek Plecitý |
J.Toušeň |
17 |
DNF* |
DNC |
DNC |
DNC |
89 |
| DNC – nezávodil, DNF- nedokončil |
|
|
O tom, jak na Hop regatě závodil její vítěz Radek Smetana:
O víkendu 14. – 15. 9. se na Nechranické nádrži konala
Hop regatta. Tento závod byl posledním závodem poháru České republiky pro třídu
Laser.
Na Nechranice jsem dorazil v neděli 8.9., tedy s týdenním předstihem.
První zjištění nebylo vůbec příjemné a týkalo se komárů, zejména jejich počtu
a aktivity, během deseti minut jsem měl ruce celé pobodané.
Celý týden jsem se věnoval tréninku na vodě, který jsem doplňoval
vyjížďkami na kole. Nutno dodat, že jsem tu celý týden netrávil sám, společnost
mi dělali Veronika Fenclová, Eva Matoušková a její přítel Ondřej. V pátek foukalo
za celý týden asi nejméně, a tak jsem vypustil trénink na lodi a věnoval se
pouze její přípravě. Odpoledne jsem si pak půjčil prkno. Na tom jsem se opravdu
vyřádil a když jsme k večeru přidali ještě dvacet na kole, padl jsem večer do
auta a spinkal až do rána jako nemluvně.
V sobotu ráno bylo jasné, že není kam spěchat. Předpověď byla
slabý vítr ze severo-západu. Na vodě však foukal, nebo spíš nefoukal, vítr přesně
z druhé strany. Komise sice propagačně vyjela, ale s ní jen pár netrpělivých,
dokonce i já jsem zůstal na břehu. Teprve když se vítr otočil a slabě zesílil,
začalo se trošku plašit. Ne dlouho, komise se totiž vymluvila na strach z bouřky,
kterou asi viděla jen ona a jela se na břeh naobědvat. Podle mě museli mít knedlíky
a pivo, protože když se konečně začalo závodit, bylo to celé utahané a polovinu
času jsme na vodě pročekali. Ale nechci jen kritizovat, je třeba uznat, že trať
se nakonec ukázala jako ne zcela špatná, i když klidně mohla být delší, alespoň
pro třídy Laser a Finn. V první rozjížďce ujel hned na začátku Matěj Černý a
s přehledem si svůj náskok zvyšoval až do cíle. Za ním se rozpoutala bitva,
která se ukázala být pohřební pro mnoho favoritů, například Čuty se jel radši
uklidnit na břeh a nedařilo se ani Epovi s Kodlem. Druhý nakonec dojel Davídek
Blatecký, třetí já.
Druhou rozjížďku zahájil nejlíp Čuty a ve snaze kompenzovat si
to DNF se usadil na čele, za ním kroužil Kodl, pak já a Epa. Všechno vypadalo
jasně, jenže pak se Čuty těsně před poslední bójkou cvakl a já jsem si na stoupačce
vyrazil na výlet do Kadaně, nebo co. Do čela se tak dostal Kodl a na dvojku
Eped, já jsem si zavěsil další trojku a Čuty čtyřku.
Třetí rozjížďka se mi konečně povedla tak, jak jsem si představoval,
druhý skončil Láďa Hyrš.
Poslední sobotní rozjížďku vyhrál opět Kodl, druhý byl Čuty, který
jel tak, že nebylo kde ho předjet, zkoušel jsem to snad desetkrát!!!!! - a třetí
jsem dojel já.
Večerní pohled na výsledky mě ubezpečil o tom, že jdu brzo spát.
Vedl jsem o bod před Kodlem, ale měl jsem horší výčet rozjížděk, teoretickou
šanci na vítězství měl ještě Davídek.
Nedělní ráno bylo sychravé a studené, jenže foukalo, a tak nám
stejně nezbylo, než se nasoukat do neoprenku a šup na vodu. Na startu jsem se
snažil hlídat si Kodla, což se mi docela dařilo, bohužel jen do poloviny stoupačky.
Startovali jsme z pravé strany, zatímco Čuty z levé, která byla lepší, a tak
měl už na startu náskok asi 30 metrů, na jedničce jeli za ním bratři Hořejší
a Kodl. Trochu jsem si ho neuhlídal a na bojku jsem se dostal až asi na sedmém
místě. Vepředu se mezitím děly věci, že jsem to snad nechtěl ani vědět. Potřeboval
jsem, aby Kodl dojel nejlépe třetí. Když ale Kuba Hořejší udělal několik školáckých
chyb, dostal se Kodl na druhé místo, a to se mi vůbec nehodilo. Nakonec mě zachránil
Epa, od kterého bych to tedy opravdu nečekal, ten se totiž protáhl na druhé
místo a Karla odsunul až na třetí. Výsledky závodu pak vypadaly tak, že jsem
se štěstím nezměrných rozměrů vyhrál, druhý byl Kodl a třetí Čuty.
Ve výsledcích poháru to dopadlo tak, že ten největší mám doma
já, druhý byl Epa a třetí Čuty. Pak nastalo nechutné skládání, balení, nakládání
a odjezd směr domov, což pro mě znamenalo vstříc osudu na Západočeské Univerzitě.
Na Boleváku jsme to pak ještě se trochu zalili se všemi přítomnými šampusem
z vyhraného poháru. No a to je asi tak všechno, ještě asi dlužím vysvětlení,
že Čuty je Honza Čutka, Kodl Karel Hrubý a Epa Michal Bělunek.
Radek Smetana (tohoto času již student ZČU). |