Lago di Garda - Itálie, 8.-14.7.2018, Mistrovství Evropy juniorů LT Evropa

Letošní juniorské mistrovství Evropy v lodní třídě Evropa se konalo od 8. do 14. července na jezeře Garda v Itálii. Pořádajícím klubem bylo lodní třídu Evropa prvně hostící Circolo Vela Arco. Ze strany organizace se jednalo o závod naprosto průměrný, dodržující klasický model louka na lodě – pártystan – zahajovací průvod – těstoviny. Početnost flotily byla na juniorské poměry v posledních letech tradiční u kluků (61) a poměrně nízká u holek (35). České evropáře reprezentovali Adam Plodek, pro něhož to bylo poslední ME v juniorské kategorii a naopak poprvé se účastnící Tomáš Mlejnek.
Při hodnocení závodních výkonů českých reprezentantů, je třeba brát v úvahu specifika jezera Garda. Zaprvé proto, že závodní taktika na Gardě – jsou-li povětrnostní podmínky alespoň částečně odpovídající standardu – je poměrně jednoduchá a po startu se výkon závodníka (samozřejmě ne zcela) zužuje na technické a fyzické zvládnutí lodě a realizaci poměrně jednoduchého plánu. V takovém duchu se často odehrává celý závod a shledávám v tomto Gardu mezi ostatními vodami poměrně unikátní. Zadruhé proto, že jsem se jejich ježdění mohl věnovat pouze v rámci tohoto závodu a v případě Tomáše se jednalo dokonce o náš první kontakt při tréninku a tudíž nemohu ani širší srovnáni poskytnout.

Podmínky během závodu panovaly pravděpodobně nejslabší, jaké si pamatuji. Jižní vítr přicházel tradičně zhruba okolo jedné hodiny odpoledne, pouze však o síle odhadem 3 až 7 m/s, maximálně okolo 8 m/s. Vítr pak v odpoledních hodinách rychle slábnul a celý proces byl často urychlen odpolední bouří, která vítr zastavovala zcela. Za těchto podmínek bylo odjeto po dvou rozjížďkách v prvních třech dnech, 4. a 5. den pouze po jedné rozjížďce kvůli bouřkovým mrakům a odpolednímu bezvětří. Celkem tedy 8 rozjížděk.
Teď už k hodnocení Adama a Tomáše. Jak už jsem předestřel, tradiční strategie na Gardě v kostce spočívá ve zvolení výhodnější strany, kdy je bráno v úvahu zesílení a stočení větru u skal a v následném rychlostním závodě na jedno z křídel. To by mohlo znít triviálně, podmínkou je však velmi dobré zvládnutí startu a vytvoření pozice pro následující cestu na křídlo. Naprosto rozhodující je pak technické zvládnutí lodě a rychlost, která určuje v jakém pořadí se na křídlo a následně na první značku závodník dostane. Adam i Tomáš měli během závodu velmi dobré starty (kromě jednoho tuším). Cílevědomě vybírali startovní pozici, kterou následně dokázali velmi dobře udržet a nevím, zda přirozeně, či po lehkém nabuzení, i rozjezd a držení pozice bezprostředně po startu byly moc dobré. Dobrá je tedy zpráva, že start – naprostý základ pro zbytek rozjížďky – se klukům daří. Zůstaneme-li u pozitiv jízdy kluků, chválím jejich kompetitivní přístup k závodu, dostatek drzosti v osobních soubojích a zejména dobré provádění manévrů ve slabším až středím větru. Největším nedostatkem shledávám menší rychlost při jízdě proti větru, u obou z malinko jiných důvodů, která naprosto rozhodovala o konečných výsledcích. Adam jede stoupačku velmi bojovně s dobrou technikou. Nedostatečné vytažení z lodi a vyvažování jsme postupem času zlepšili. Adamova rychlost však stále byla nižší, není pochyb, že vlivem horšího stavu plachet. Tomáš má materiál naprosto vyhovující, rezervy jsou rozhodně v agresivitě a silovosti vyvažování. Nutno však říci, že je Tomáš ještě velmi mladý, lehký a na posun ve zvládnutí lodě má mnoho času. Jízdu na zadní vítr měli kluci průměrnou, technicky zvládali pozici většinou udržet, popřípadě lehce ztráceli nevhodnou volbou strany. Postupem času bylo vidět jednoznačné zlepšení u Adama i Tomáše, zejména při jízdě proti větru. Vyjetí velmi dobré pozice po první stoupačce bohužel často následovala taktická chyba a posun zpět na obvyklé umístění. To je na takto velkých závodech typické pro méně vyježděné závodníky z našich končin, kteří se však velmi rychle a dobře učí, což je bezpochyby případ obou kluků.