Nové Mlýny, 26.-28.9.2008, MČR, koeficient 6

Letos na Mistrovství, které se konalo v ověřeném termínu na sv. Vaška, se nás sešlo celkem hodně. Ne že by to značilo, že LT Evropa opět vstává z mrtvých, spíše to bylo tím, že Marra všechny osobně obvolával a nepověsil telefon, dokud nedosáhl svého, tedy příslibu účasti. Takto se mu podařilo zvýšit účast Evropářů na neuvěřitelných 47 kusů. Tím se nám závodní pole oproti třeba poháru na Nechranicích téměř ztrojnásobilo.
No a bylo to tady. Páteční hladina Novomlýnské nádrže se zlověstně pohupovala a anemometry hlásili, že fouká pravidelných 11 m.s-1. To některé z nás přivedlo téměř k pláči a začali vytahovat ty nejstarší plachty se slovy „přece si tady za jeden závod nezničím to nejlepší, co mám“. To se později ukázalo jako špatná taktika, protože na vodě to lehlo natolik, že to nebylo ani na cvakání. Takže nuda a ne selekce, jak tvrdil Marek. Nic to ale neměnilo na tom, že naši přátelé z Dračí pláže neboli Kitebeach vytáhli svoje hafo dobrý fošny a začali ohrožovat svými svištícími lany vše, co se aspoň trochu hýbalo.

Pan Bělunek nám na nástupu kladl na srdce, že se nebudeme zdržovat a že nebudeme na nic čekat a že odjedeme vše co půjde, ale ne zase že by to byl nějaký maratón nebo sprint, takže asi že bude 4-5 rozjížděk. Některé, kteří netakticky přijeli už den předem a ladili formu v místních zařízeních, to vystrašilo natolik, že běhali bezmocně po kitebeachi a stěžovali si, že když podávali včera tak solidní výkony ve sklípku, tak po nich teď přece nikdo nemůže chtít, aby odjeli tolik rozjížděk. Pan Bělunek byl ale nekompromisní a ve dvanáct to prostě odbouchl a jelo se. Závodník měl za úkol před rozjížďkou sledovat prám rozhodčích a dle vyvěšeného plamence správně tipnout, jaká se pojede trať. Naštěstí ti, kteří si věřili, že by mohli třeba první bójku točit první, sledovali vlajky poctivě a tak se ani jednou nestalo, že by někdo zmateně jezdil po jezeře a vyptával se kolemjedoucích, kam mají jet. Ti, kteří si nevěřili, že by mohli na první bojku přijet jako první, volili taktiku, že pojedou za ostatními a kdyby se náhodou stalo, že by první přijeli (což se stejně nestalo), tak takticky někoho pustí před sebe. Dva závodníci si dokonce na palubu napsali tahák nesmazatelnou lihovou fixou, což se také ukázalo jako celkem dobrý nápad.
A pak se závodilo a závodilo, jedna rozjížďka následovala druhou, laseři startovali tak, že někdy i napoprvé, prostě radost pohledět. Občas se i někdo cvakl, takže se pobavili i vyzbrojení Mičové Bjůkenenové v červených vestách s červenýma helmama v červených kombinézách na červeném motoráku (možná měli i červené trenky, ale to nevím, protože byla zima). Na špici se nám utvořila zajímavá trojice finalistů Kuba, Zdenál a Marra, kteří dlouho nevěděli, pro který kov se rozhodnout. S touto nejistotou také skončil páteční den plný závodění a větru, který vyhovoval spíše podsaditějším typům a holky si moc neškrtly. Večer se všichni opět rozutekli do místních zařízení ochutnávat burčák a jiné místní dobroty.
Sobotní ráno vypadalo přívětivěji než to páteční, ale vítr se pomalu zvedl a tak se mohlo vyjet vstříc novým jachtařským zážitkům. Pro mě osobně to byl zážitek opravdu nevšední. Jedu si v klidu na start, když v tom rána, stěžeň ve vodě a vylomená paluba. Ne že by zas tolik foukalo, spíš si myslím, že mi někdo stěžeň v noci tajně nařezal, protože mě chtěl připravit o přední umístění v závodě. Já si ale stejně myslím, že bych to Mistrovství nevyhrála, takže ten záškodník se na to mohl klidně vykašlat. Takže mě kluci v červeném zase odtáhli do bezpečí kitebeache a dál jsem mohla závod sledovat pouze jako zanícený divák. Ale stálo to za to. Dvě rozjížďky přinesli nečekané poznatky. Kuba Rozsypal se tak moc snažil, že porazil i nejzkušenější prcky typu Marra a Zdenál a nekompromisně se dostal do vedení. Potom vítr ulehl i uvadl a jelo se na břeh. Potom se schůzovalo a na vodu se nikomu kromě Zdenála a Marka nechtělo, i když tam celkem foukalo. Pak bylo vyhlášení poháru a pak mohl konečně začít večírek s gulášem, pivem a kapelou. A pilo se a tancovalo a bylo veselo. A nedělní ráno už nic nepřineslo. Větru bylo pomálu a pokus o další rozjížďku už nevyšel. Tak si mohl Kuba začít říkat Mistr republiky a všem ostatním zbyli oči pro pláč. No a pak už byl jen závěrečný ceremoniál, hymna, medaile, poháry, proslovy a gratulace.