Evropa, Cannes - Francie, 26.-30.12.2012

Po tříměsíční pauze bez jachtingu, plné školních povinností a stresu jsem vyrazila na jih. Jako již tradičně podruhé jsem se zúčastnila Vánoční regaty tentokrát v Cannes. Cannes, to slavné město filmového festivalu a s cestami lemovanými alejemi palem, člověk by čekal, že na sjížďáků do vody bude taky červený koberec. Houby… maličký jachťák na písečné pláži pod hlavním parkem bez mariny, kde když chcete dostat loď na vodu, musíte ji snést po dlouhých schodech na pláž.

Na místo jsme přijeli ráno a vypadalo to docela mrtvě, pár jedinců popíjející kafíčko nedávalo znát, že se tady koná nějaký závod. Po příjezdu ředitelky závodu a presidentky francouzských Evrop v jedné osobě jsme váhali, jestli radši neodjet. Organizace silně pokulhávala, město zrušilo plac pro karavany a zakázalo pobyt v karavanech, taky představa bivakovat čtyři dny před naleštěnými chodníky v zimě bez elektřiny nebyla úplně nejlepší. Ale rozhodli jsme se, že zůstaneme a ono se to pak nějak utřepe. Loď se mi sem nepodařilo přivést a tak jsem jela na půjčené.
Ráno vůbec nefoukalo, zato bylo krásně slunečno a teplo okolo 15 stupňů, po třech týdnech bez slunce to bylo labůžo. Nevydrželo to dlouho, protože se začalo rozfoukávat. Ve 14 hodin foukalo 10-12 m/s, vlny byly velké jako domy a my vyjeli na vodu. Odjela se první rozjížďka, která byla pro všechny spíš boj o přežití, vlny byly opravdu obrovské. Tyto abnormálně velké vlny jsou způsobeny velikým rozdílem hloubek, uprostřed zálivu je okolo 200 metrů hloubky a 300 metrů od břehu je hloubka 5 metrů. Na druhou rozjížďku jsme čekali poměrně dlouho, protože komise zlomila kotvu. Oprava se nepodařila a poslali nás na břeh. Přistávání na zaďáka v plné síle větru a vlnami se ukázalo jako docela komplikované. Až na pár odřenin a modřin se všichni z vody dostali ve zdraví. Druhý den foukalo málo a na vodu se nešlo, ale při válení na pláži jsem vzpomínala kolik rozjížděk při tomto větru, bychom měli odjeto my v Česku. Třetí den foukalo slušně 7 m/s, vyjeli jsme na vodu s očekáváním 3 rozjížděk. Komise postavila netradiční trať, ostrý trojúhelník s 20 metry na bočák. Půjčená loď mi sedla, jak hrnec na prdel a dlouhé zaďáky byly pro mě výhrou. Na stoupačku jsem se držela velmi dobře a na záďáky jsem jim to vždycky natřela. Při dojezdu do cíle třetí rozjížďky jsem byla ráda, že už jedem na břeh, protože po nemoci a třech rozjížďkách jsem se cítila docela unavená. Ale komise se rozhodla udělat ještě jednu, která mi moc nesedla. Po tomto dni jsem byla čtvrtá na shodu bodů s třetí a o bod na druhé místo. Poslední den vůbec nefoukalo a komise se rozhodla čekat na vodě. Poslední start byl ve dvě hodiny, v jednu to vypadalo dost bídně, a když už se zdálo, že to zabalíme, rozfoukalo se na 3 m/s a my odjeli jednu. Byl to boj a rozjížďku jsem vyhrála. A posunula jsem se na druhé místo. Závod suverénně vyhrál Sylvain Notonier a třetí dojel Jean-Luc Labone z 21 závodníků.
Zkušenost to byla velmi cenná i při ne příliš velkém počtů lodí. Foukaly nám všechny větry, takže to bylo férové pro všechny. Organizace nebyla moc dobrá, ale moře to vynahradilo. A poznatek z Cannes – bohaté město, plné důchodců, kde je problém sehnat obchod s potravinami protože všude jsou obchody typu Luis Vuitton a lékárny. Jezdí jim tu chlapík na super naleštěné motorce s vysavačem na psí hovna a dostat se z města trvá hodinu.