Francouzko-španělská klasika: Vánoční regata v Cannes, Francie 26.-30.12.2013 a Grand Prix Vila de Blanes, Španělsko 3.-5.1.2014

3:30 zaklapávám budík, vstávám, ale při představě šíleného cestování co mě dneska čeká, bych nejradši zůstala v posteli. Je 25.12., před pár hodinami jsme oslavili Štědrý den a já už zase mizím pryč. Naši spolu se mnou obětavě vstávají a vezou mě na nádraží Ostrava-Svinov. Nasedám do vlaku a vzápětí usínám. Vystupuji na Hlavním nádraží v Praze, kde měním vlak za bus, abych se dostala na letiště. Na letišti vládne nezvyklé ticho a pohoda. Nasedám do letadla směr Paříž. Vystupuji na letišti Charlese de Gaulla, odkud mě čeká právě ten obávaný přestup na letiště Orly. Tyto dvě letiště se nachází na okrajích Paříže a každé na opačném konci. Můžete zvolit jakýkoliv druh dopravy, ale vždy to znamená dlouhé cestování a obrovský stres, ať stihnete letadlo na opačném konci, že se neztratíte, že vám vydají kufry včas a že se stihnete zase odbavit. Tuto pasáž zvládám ve svém novém rekordu za dvě hodiny. Při cestě zjišťuji, že atmosféra českých Vánoc má v sobě magické kouzlo noci, očekávání, ticha a pohody, Francouzi si dneska ráno předali dárky, poobědvali s rodinou a po obědě mizí do města, jako by se jich výjimečnost Vánoc ani nedotkla. V Orly nasedám do letadla, konečně směr Marseille, odkud si mě vyzvedává můj milý Sylvain.

Další ráno vyrážíme směr Cannes zúčastnit se Vánoční regaty. Dostávám zapůjčenou perfektní loď od Sylvaina, který si na letošní MS pořídil nového Winnera, ráhno a stěžeň mi propůjčují kamarádi ze St. Tropez a Hyéres. Dojíždíme do jacht klubu v Cannes, který mě nikdy nepřestane fascinovat – nachází se v tělese promenády, jeho velikost tvoří dvě garáže, před ním se na pláži válí katamarány, šířka samotné pláže cca 30 metrů, klub nemá žádnou ochranu v podobě vlnolamů a abyste dostali nastrojené lodě z promenády na pláž, musíte je snést ze třiceti schodů. Nastrojíme lodě, ale nevyjíždíme, fouká moc a přistání na zaďáka na pláži s příbojem není dobrý nápad. Další den ráno nás vítá modro a bezvětří. Do jacht klubu se postupně přijíždějí závodníci. Schází se nás 20, ze zahraničních já a skoro dvoumetrový Švéďák. Nefouká, celý den se líně povalujeme na trampolíně katamaránu a až ve tři nás žene komise na vodu. Foukají 3 m/s, během rozjížďky se vítr náhle stočí o 45° a já se z prvních míst propadnu až na 6. Dojíždíme do cíle již po západu slunce. Druhý závodní den nás vítá zamračeno, vítr postupně naskakuje a ve vzduchu je cítit, že bude pršet. Vyjíždíme na vodu, kde se rozfoukává na 8 v nárazech 10 m/s. Vlny jsou krásně dlouhé a já se z nich těším jak malé děcko. Miluju, když na zaďáka předjíždím jednu loď za druhou a v duchu se bavím tím, že pocházím z malého Těrlicka a většina těchto závodníků od moře. Déšť se stupňuje během všech třech rozjížděk, až prší skoro horizontálně a já jsem ráda, že přede mnou jede kluk s oranžovou čepicí, protože směr na bójku trefuju podle něj. Usmívám se – jsem skoro jako doma – na Lipně. Třetí den vymeteno, modrá obloha, nefouká. Vyjíždíme na vodu, ale nic z toho není. Čtvrtý den to samé, ale v 11 hodin přichází slabý vítr 4 m/s a rozfoukává se na 7 m/s odjíždíme dvě pěkné rozjížďky a třešničkou na dortu to korunuje výhled na zasněžené Alpy při každém zaďáku. Následuje téměř rodinný závěrečný ceremoniál a všichni se rozjíždějí domů. My směřujeme do Marseille, kde přespíme a další den - 31.12. vyjíždíme směr Španělsko, závod Grand Prix Vila de Blanes.
Cesta po dálnici na Silvestra je celkem zdlouhavá a náladu nám zvedá až pohled na zasněžené Pyreneje. Blanes se nachází kousek za hranicemi. Přijíždíme do jacht klubu, kde potkáváme jen tým Angličanů ze 420, ale žádného Španěla. Necháváme tu vozík s loděmi a jedeme vítat Nový rok do Barcelony. Na Nový rok strojíme lodě a vydáváme se spolu kámošem Švéďákem trénovat ve větru 10 m/s a mega vlnách. Na vodě mám divný pocit z obrovské otevřenosti, v Cannes je ostrov a zátoka, ale tady jen rovné pobřeží a nekonečné moře a dvacet metrů vysoký vlnolam u přístavu tento pocit jenom umocňuje. Druhý den startuje závod pro 420 a 29ery pro Evropy závod začíná až 3.1. Dnešek využíváme k dalšímu tréninku, kde se k nám přidává kamarád Pau a Sven a další Španělé a Lars z Norska. Je to pro mě čest mít trénink s těmito borci, protože Sven je mistr světa Sylvain a Pau vicemistři světa a Lars 2. vicemistr světa. Letos bude velmi silná konkurence. Další den ráno vstáváme a oblíkáme se do sucháčů za tmy, protože start je už v 9 hodin. Vyjíždíme na vodu za rozbřesku, ale s ním vítr ustává a tak dlouho čekáme. Odjíždíme nakonec 2 rozjížďky za sílícího větru 4-8 m/s, na vlnách se jezdí obtížně, protože směr proudu s větrem svírá úhel 45°. Druhý závodní den je předpověď větru opravdu silná. Vyjíždíme za větru 10 m/s a velkých vlnách. Vítr fouká s vlnami, což mi vyhovuje, protože předchozí den při slabším větru to bylo tak akorát na zvracení. Jedeme tři rozjížďky. Při první rozjížďce duní 12 v nárazech 14 m/s vlny jsou obrovské a dlouhé a jízda na zaďáka připomíná jízdu na horské dráze. Druhá rozjížďka - vítr sílí na 15m/s a z lodi se stává katapult, při zaďáku mám zadek za zrcadlem. Stoupačka je taky brutus, plachtu mám vytrimovanou tak, že snad jedu jenom na 2 m2; . A opět zaďák - špička lodě sem tam mizí pod hladinou, stále jedu!! Cíl v dohledu! HALZA! PIC PIC!! Z ráhna padají dva šroubky, jeden končí ve vodě. O OU..! Dojíždím do cíle. Třetí rozjížďku vzdávám. Materiál není můj a úplně ho zničit nechci. Za mnou do přístavu postupně přijíždí další potápěči. Super den! V sedm hodin usínáme, jak hadrové panenky. Další den ráno modro, nefouká, čekáme. V jedenáct to komise odpískává. A my se balíme a loučíme s kamarády a směřujeme zpět do Marseille. Další den odpoledne odlítám z Marseille a opět s přestupem mezi pařížskými letišti, tentokrát za opravdu rekordní čas 1 h 40 min. Přilítám do Prahy, odkud moje cesta směřuje do Lednice do školy na zítřejší zkoušku.
A celkové zhodnocení? Vánoční regata v Cannes 1. Sylvain Notonier, 2. Guillaume Boisard 3. Damis Duterte Vielle...7. Petra Šmídová z 21 lodí. Tento závod hodnotím kladně, vystřídaly se všechny větrné podmínky. Bylo cítit, že jsem dlouho neseděla na lodi a tak mi chvilku trvalo, než jsem si zadek otlačila, ale starty i jízda na vlnách se mi docela dařily. Závodu se zúčastnili ostřílení francouzští závodníci, ale také úplní junioři. Ačkoliv velikost klubu nebyla velká, organizátoři to vyrovnali svojí pohostinností. Závod Grand Prix Vila de Blanes 1. Lars Johan Brodtkorb 2. Pau Schilt 3. Sylvain Notonier... 32.Petra Šmídová z 56 lodí. Velký závod, vysoká konkurence, proměnlivé podmínky, škola jízdy na vlnách. Opravdu krásný zážitek. Mám ještě velké rezervy v jízdě v tak silném větru. Další trénink na moři mě čeká v únoru.