Cena BC MCHZ aneb jak se jezdí na severní Moravě
HLUČÍN, 6.-7.10., YC MCHZ Hlučín
KOEFICIENT 3, 4.závod regionálního poháru Morava

- David Blatecký -

Po jednoroční pauze jsme se s Karlem vydali opět na Hlučín zakončit sezónu. Již páteční raníček (čti večírek až do rána)v Ostravě dával vědět, že závod bude zajímavý, účet na baru velký a o situace z výcvikového tábora desítníků nebude nouze (například navigace s opicí po noční Ostravě).

V sobotu ráno už samotné chystání lodí prokázalo kdo jak správně namazal a když Karlovi přeběhl po plachtě jakýsi malamut začalo být veselo. Tuto náladu jen trochu kazil Valda, který udělal cestou z tátovy Hondy lehký polozávodní vůz se třemi koly. Na start do první rozjížďky se nás postavilo rovných 9 lodí a za slabého větru jsme se jali kroužit jednu rozjížďku za druhou. Z počátku zaostával Karel, který se stále snažil smýt ťapky od toho malamuta a kromě první rozjížďky i Ruda, který si furt myslel, že závodí na Finnu a startuje až pět minut po nás. V závěrečných rozjížďkách dne překvapil Poldík, který šupl 1,3,1 a Epovi zkomplikoval cestu k vítězství. Poslední zkrácená rozjížďka dne se bohužel, vlastně bohu dík jela bez laseristické účasti za velmi slabého větru.

Večer jsme jeli taxíkem se slečnou Lenkou do Poruby na fotbal našich proti Bulharům a nocleh jsme měli domluvenej v ubytovně ala Frla. Večírek se rozjížděl velmi slibně až do chvíle, kdy nějakého malýho, zarostlýho, brejlatýho blba napadlo, že za každý gól si dáme jednu rundičku. No a jako by to naši fotbalisti neslyšeli začali tam sázet jeden fík za druhým, takže jsem po čtvrté brance ztratil nit. V poločase vyplnil pauzu Karel, který nám ukázal břišní tanec neopakovatelné orginality a kreatury a to přitom ještě v klidu spal. Ve stolním fotbale se králem večera stal Fiky, ale nepředčil Frlu, který odešel spát dřív a nenechal nám klíče. Musí to být neobyčejně hodný člověk, protože spí tvrdě a klidně a nevzbudí ho ani hasičská siréna. Před spánkem na ulici nás zachránila hrstka horolezeckých dobrovolníků, která uspořádala výstup na Frlův balkón a zajistila otevření dveří.

Ráno bylo krásné, ale ne pro většinu z nás. Doprava naštěstí byla opět zajištěna taxíkem a slečnou Lenkou, která s námi jela jako s lidmi i když o některých z nás po předcházející noci pochybuji. Další dvě rozjížďky měli velice podobný průběh jako těch šest předchozích, které zpestřil Ruda, který cestou na zaďák ztratil káču a pak všichni laseři, když se nám podařil poslední start bez tolik potřebných lodí za ovace obecenstva a doprovodu hudby. Svou epizodní roli si zahrál i Jura Trenz, který se rozhodl, že jeho mercedes je terénní vůz a zapadl až po nápravu do bláta.

Závěr byl jako vždy na konci sezóny trochu smutný a rozpačitý, trochu unavený, nějaká otřepaná fráze, znáte to. Takže už se těším zase na jaro.