Brněnská přehrada, 18.-19.10.2014

Více o závodu

Takhle jsme zavírali v Brně vodu

Poslední závod Modrá stuha Brněnské přehrady je rozlučkový s létem. Závod pořádají dva brněnské kluby společně, tedy Jachtklub Brno a Jachetního odddíl Lodní sporty Brno. Dále budu uvádět pro zkrácení pouze "Klub", v brněnském hantecu "Zbrojovka" a protilehlý "Oddíl" (mezi jachtaři zvaný "Lodňáky"). Na Klubu se tak přijímali přihlášky a byl slavnostní zahajovací nástup, zatímco na Oddíle se na baru řešily protesty a bylo zde i slavnostní vyhlášení vítězů i ukončovací večírek.
Teď již k samotnému průběhu závodu. Všechny lodě startovali dohromady, což není při jachtařských závodech obvyklé. Proto je tento závod tak vyjímečný a je to takový festival lodí a dobré nálady. Samozřejmě se že i mezi jachtaři se najdou obvzlášť těžcí pacienti (diagnóza závodník :-), kteří soutěží i na Modré stuze. Ostatní se radují z krásného počesí, posledního letošního plachtění na vodě a užívají si společnost roztodivných druhů lodí a lodních tříd, které nikdy na svých závodech nepotkali.

Závod se jezdí pouze na jedno kolo, ale to je zase pořádně velké. Točná návětrná bójka byla zakotvena až daleko v říčních zátočinách, kde přehrada vypadá už jen jako řeka, klikatící se mezi kopci. Tam se pak vítr točil "jako vítr v bedně", takže Modrá stuha byla opravdický český "mountains sailing", což je úplně jiná sportovní disciplína než jachting olympijský. Proto také reprezentanti mají na takovéto srandazávody vstup přísně zakázán, protože ježdění pro radost by je mohlo úplně zkazit a zničit jim formu i cit pro rychlost. Tady totiž není důležité jak rychle pojedeš do bezvětří (kde stejně zaparkuješ), ale kudy tišiny objet a kde vyčarovat trochu větru, který teče v úzkém klikatém říčním korytě mezi kopci.
Startovní čára byla letos byla obvzláště dlouhá (spojnice obou pořádajících klubů), aby všechny brněnské lodě pohodlně odstartovali a nepotopily se navzájem. Ono totiž setkání dětské neckolodě Optimist nebo ultralehkého plováku windsurfingu s několikatunovou jachtou má předem jasného vítěze i potopeného a právo plavby dle pravidel na tom nic nezmění. Protesty se sice řeší večer na baru, ale tam se taky musí protestující potopený doplavit (nebo doplavat ?).
Závod se odstartoval v pravé poledne proti skomírajícímu "severáku" o lodě tek křižovali po přehradě proti větru až k bójce daleko v zátočinách řeky. Ve vedení se dramaticky střídali lodě RS Vareo, Tventynajnr (29-er), Fireball a 2 wiindsurfingová prkna Raceboard. Když se vedoucí lodě doplazily proti pidivětru až k otočné bójce a konečně otočily po větru, těšily se na vytažení spinakerů a genakerů, se kterým pohodlně dostanou až do cíle. Vítr byl ovšem proti a téměř lehl (rozuměj přestalo foukat). Takže zpět se pumpovalo a mávalo plachtami, kdo měl pádlo tak pádloval, kdo měl motor tak motoroval. To sice jako nedovolené prostředky pravidla jachtingu přísně zakazují, ale kdo nepodváděl, tak tam asi stojí ještě teď. Dva jedoucí windsurfeři, jedoucí na bezvětrových speciálech (Raceboard Phantom) se dokonce jachtařům drze vymlouvali, že mávání plachtou pravidla windsurfingu povolují a oni lodím taky nezakazují nafukovat spinaker. Za to byly hříšníci na baru přísně pokáráni a samotný Neptun při vyhlášení výsledků musel provinilého surfaře jmenovat kormidelníkem, což jej pro příští závod zavazuje k plavbě na opravdové lodi s kormidlem.
Po závodě byly začínající děti pasovány Neptunem a mořskými panami na nové kormidelníky a kosatníky. Jedna mořská pana se neptunovi obvzlášťe povedla (ta fousatá :-).
Večírek po závodě byl divoký a dlouhý, ale o tom mohou zasvěceně povídat jen ti co vydrželi do ranních hodin.