Těrlicko, 5-6.7.2008

Kde jsem posledních 20 let byl??
Že jsem na Těrlicku nebyl?

Dvacet let jsem věřil, že severní Morava od Nového Jičína nahoru je jen uhlí anebo podobný průmyslem zaneřáděný prostředí. S Těrlickem jsem se pěkně švihl. No, nikdy snad není pozdě omyl napravit, takže v pátek v podvečer vyrážím někam za Frýdek-Místek na již čtvrtý závod „malého poháru“ = závodu reg. moravského poháru s koef. 3.

V pátek dopoledne leje, odpoledne jasno až po zmíněné město, kde jak mávnutím proutku sedí deka s deštěm. Sakra, kam to zase jedu....?! Až na samotný příjezd na klub vše dle plánu. 5 metrů od brány jsem se rozhodl, že tady to určitě není, takže hážu zpátečku i s vlekem nějakých 300 m, abych po chvíli opět vyrazil stejným směrem tentokrát už přímo do brány. Útulný klub se super barem a posezením na terase dává první signál, že by to mohlo být dobrý. Večírek, co Vám mám povídat.... V sobotu soutěžím o nejrozvážnějšího závodníka „Dědu Lebedu“ a spím do desíti s vlekem k zapřáhnutí na nedělní odjezd – abych se pak nezdržoval. Po nástupu a kolektivním vztyčení zástavy a mnohohlasného žalozpěvu na téma „hovno v trávě taky smrdí“ odcházím zase spinkat, protože vidím zeleně a prší, tak co. Ve dvě jdu papat, není důvod spěchat.... Prší. Určitě je jinde sluníčko. No za to může to uhlí a Poláci! Bohužel kolem třetí musí loďka z vleku, moc se jí nechce. Voda je to taková úzká do hokejky, taky by potřebovali odstřelit na protějším břehu pár kubíků zeminy... Na vodě mě nečeká žádné překvapení, klasika hodna Jedovnic, Plumlova či velkého Brna se všemi záludnostmi a protivětry a to vše při počtu 20 Evropek. Snad jen neustálé stoupání na startovní žlutou by si hošani mohli odpustit. Dvě rundy alá kolotoč na zahřátí stačí a ze zátoky (= třetina vodní hladiny) se přesouváme na otevřené „moře“. Hrana sluníčka se blíží, jen Těrlicko je zakleté a prší z těžkých vodou nasáklých olověných bochánků, které nad námi letí jak o život. Na vodní hladině buší jeden až čtyři metry. Dále více k dolům a Ostravě je voda o poznání zajímavější! Slunce přichází a s ním balzám na duši – krásný podvečer. Nebýt pár důležitých detailů, tak je to skoro pohárová voda. Parádní další 3 rozjížďky do osmé večerní ve 2-5 metrech stabilního směru. Jen to křižování na startovní žlutou během přípravy.... no tak hoši! Pole závodníků je dost vyrovnaný, takže se musí každý závodník mít neustále na pozoru. Např. nejezdit na čurání daleko od startu. Ono když je od prvního písknutí do startu jen tři minuty, tak se to nevyplatí. Večer se Zdenečkem a Katy dáváme saunu, takže při muzice na terásce vydržíme jen do půl jedné bez formy a hajdy do hajan. Už o půl desáté ráno je domluven vlek na lyže či prkénko, tentokrát vodní. Kdo to nezkusil prohloupil. Dobrá prdel! Před obědem ještě voliš v písku se Stankovic rodinkou a Jakubem, vyhrál jsem 2:2. Jachting jenom v sobotu vůbec nevadí, když se v neděli sportuje.
Vážení – jo, je to tam dobrý, co víc dodat!